Jedlová
Obec Jedlová vznikla ze tří místních částí, které navzájem splynuly. Jméno obec dostala podle ztepilých jedlí, které obec obklopovaly. Rozkládá se v délce 6 km podél Zlatého potoka, jihovýchodně od Poličky s nadmořskou výškou 599 m n.m., o rozloze 2 304 ha.
Obec byla založena za vlády krále Přemysla Otakara II.(1253-1278) jako pohraniční ves na českomoravském pomezí.
V současné době má obec 1047 trvale žijících obyvatel,274 trvale obydlených domů,75 rekreačních chalup a 13 chat. Obcí prochází silnice II. třídy č. 362.
Mezi kulturní památky je zařazen farní kostel Navštívení Panny Marie jako raně gotická stavba z konce 13.století se zvonicí a přilehlým hřbitovem, který je chráněn kamennou zdí. Se jménem obce je spojena historie minerálních lázní Balda či Zlatá studně, ležících v katastrálním území Jedlová, v nadmořské výšce 654 m n.m. Lázeňské objekty dnes již neexistují. Dochovala se jen kaplička, myslivna a studně s pramenem vody, u kterého byl postaven kiosek s občerstvením pro letní návštěvníky, kteří vyhledávají neporušenou, čistou lesní krajinu a místa, jejichž minulost má nám i dnes co říci.
V blízkosti obce se nachází několik rybníků.
Okolí Jedlové láká k procházkám, pohybu na čerstvém vzduchu v zachovalé přírodě.
Co navštívit v okolí
Lukasova Lípa
U Poličky v Telecím mají strom lípu, hezkých pár set let pamatuje, má dvanáct metrů v objemu. Jmenují ji Lukásova lípa a říkají jí také "zpívající". To jméno dostala podle toho, co se o ní povídalo.
V době útisku církví nekatolických, jaký zavládl u nás po bitvě bělohorské a trvala až do vydání tolerančního patentu v r. 1781, zabavovány byly nekatolíkům náboženské knihy. Násilním brány byly bible i jiné knihy, které byly v rodinách chovány jako drahé dědictví po předcích. Proto je lidé schovávali do tajných úkrytů. Těžko bylo nahradit zabavené knihy jinými - nebyly na prodej. A tak si lidé často opisovali knihy, z nichž čerpali náboženskou útěchu.
Evangelický kostel
Evangelický (toleranční) kostel byl v Borové postaven v období 19.4. – 24.5.1784. Kamenná budova je obdélníkového půdorysu a jednoduchého stylu. Stavba byla provedena podle diktátu tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II. v roce 1781 a proto kostelík nemá žádnou věž se zvonicí. Vzhled interiéru je zachován v podobě, kterou měl již v době svého vzniku. Nalezneme zde kruchty a kazatelnu, jejichž zábradlí je zdobeno jednoduchou řezbou. Dále pak „stůl Páně“, dřevěné lavice a součástí vybavení jsou také varhany z poloviny 19. století.
Kostel sv. Martina
Kostel sv. Martina - jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka.
V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.