U Poličky v Telecím mají strom lípu, hezkých pár set let pamatuje, má dvanáct metrů v objemu. Jmenují ji Lukásova lípa a říkají jí také "zpívající". To jméno dostala podle toho, co se o ní povídalo.
V době útisku církví nekatolických, jaký zavládl u nás po bitvě bělohorské a trvala až do vydání tolerančního patentu v r. 1781, zabavovány byly nekatolíkům náboženské knihy. Násilním brány byly bible i jiné knihy, které byly v rodinách chovány jako drahé dědictví po předcích. Proto je lidé schovávali do tajných úkrytů. Těžko bylo nahradit zabavené knihy jinými - nebyly na prodej. A tak si lidé často opisovali knihy, z nichž čerpali náboženskou útěchu.
Povídá se, že v Telecím žil v polovině XVIII. století nějaký Jiroušek, starý člověk. Tomu také pobrali knihy, on jich těžce želel. Umínil si, že si opíše Nový zákon a žalmy. Vypůjčil si bibli od přítele, a aby mohl nerušeně opisovat, našel si úkryt v dutině staré lípy, do niž lezl otvorem shora. Tam také mohl sedět u stolečku a psát při světle; zaznamenal si prý v zápiskách, že za dobu toho opisování spotřeboval tisíc dvě stě čtyři svíčky. Když opisoval žalmy, prozpěvoval prý si jen pro tom. Myslel, že zpívá potichu, zatím však,že byl dočista hluchý,neslyšel se; venku zato bylo zpěv ten zřetelně slyšet. Jenž nebylo lze uhodnout, odkud přichází. Starý Jiroušek uchyloval se do svého úkrytu za večera, kdy byl kolem klid, a psával do noci. Lidé se zastavovali v blízkosti lípy, slyšíce zpěv, ale marně pátrali, kdo kde zpívá. Jiroušek se málo s lidmi stýkal, bydlel sám v chaloupce blízko lípy. Ale přece se jednou doslechl, jak se lidé diví tomu zpěvu a nevědí, odkud přichází. Dostal strach, že by jej mohli přece jen vypátrat. Naštěstí byl už bezmála hotov a tak přece opisování v lípě dokončil a nic se mu nestalo.
Teprve po vydání tolerančního patentu, jímž prohlášena církev evangelická za uznanou státem, pochlubil se starý Jiroušek, jak opisoval v lípě, a tak se lidem vysvětlilo, odkud přicházel tajný zpěv. Od toho pak bylo jméno "zpívající lípa".