Polička
(* 1265, Přemysl Otakar II.) - bohatá historie města zahrnuje období prosperity i pády, které způsobily průtahy vojsk a ničivé požáry. Již ve 14. stoletím užívalo město významných výsad. Polička byla vydlážděna, na náměstí vystavěna gotická radnice a budovalo se mohutné opevnění. Zlatým věkem poličského měšťanstva bylo období baroka. Ve věži kostela sv. Jakuba se v roce 1890 narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů.
Mezi poličská nej patří mohutné kamenné hradby s 19 baštami, které v délce 1220 m obepínají celé historické jádro města a patří mezi nejzachovalejší hradební opevnění ve střední Evropě. Prohlídku hradeb si při návštěvě Poličky nemůžete nechat ujít.
Pokud se odhodláte zdolat 192 schodů v kostelní věži, dostane se do rodné světničky hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Skladatelův otec, povoláním švec, zde “vykonával funkci pověžného – stráž proti ohni ve dne i v noci”; ve věžní světničce bydlela jeho rodina. Skromný pokojík vyhlíží dnes v hlavních rysech tak, jako v letech Bohuslavova dětství. Z věžního ochozu se nabízí pěkný rozhled po městě (Martinů svoji věž jednou přirovnal k majáku).
Podobu původní gotické radnice známe pouze z nejstaršího vyobrazení Poličky z let 1711-27, neboť byla zbořena na počátku její barokní přestavby v roce 1739. Byla to patrová kamenná budova s věží v severozápadním nároží, která se - ve zdivu vysoká zhruba 30 metrů - bez většího narušení zachovala až do současnosti, byť ze všech stran obestavěná budovou barokní radnice. Dobu stavby gotické radnice lze přibližně určit před rok 1360, čemuž neodporuje ani rozbor architektonických prvků dochované gotické kaple.
Co navštívit v okolí
Světnička Bohuslava Martinů
Se jménem Bohuslava Martinů je neodmyslitelně spjaté unikátní, romantické, i když pro život trochu nepraktické místo - malá světnička ve věži kostela Sv. Jakuba v Poličce. Zde se 8. prosince 1890 budoucí slavný hudební skladatel narodil.
Lukasova Lípa
U Poličky v Telecím mají strom lípu, hezkých pár set let pamatuje, má dvanáct metrů v objemu. Jmenují ji Lukásova lípa a říkají jí také "zpívající". To jméno dostala podle toho, co se o ní povídalo.
V době útisku církví nekatolických, jaký zavládl u nás po bitvě bělohorské a trvala až do vydání tolerančního patentu v r. 1781, zabavovány byly nekatolíkům náboženské knihy. Násilním brány byly bible i jiné knihy, které byly v rodinách chovány jako drahé dědictví po předcích. Proto je lidé schovávali do tajných úkrytů. Těžko bylo nahradit zabavené knihy jinými - nebyly na prodej. A tak si lidé často opisovali knihy, z nichž čerpali náboženskou útěchu.
Litomyšlský zámek
Zámek v Litomyšli je zajímavou ukázkou úpravy italského renesančního paláce na českomoravském pomezí. Byl postaven v 60.–80. letech 16. století nejvyšším kancléřem Království českého Vratislavem II. z Pernštejna jako dar pro milovanou ženu Marii Manrique de Lara. Okázalou rezidenci Pernštejnů doplnily v 17. a 18. století barokní a klasicistní úpravy provedené dalšími majiteli - hraběcími rodyTrauttmansdorffů a Valdštejnů-Vartenberků za účasti předních barokních umělců.