Borová
Počátky Obce Borová sahají skutečně několik staletí zpět. První písemná zpráva o Borové pochází z r. 1349, kdy byla Borová zmíněna jako farní osada kostela sv. Markéty. Obec patřila královskému věnnému městu Polička, z části Lichumburku. Velký požár v Poličce v r. 1845 však zničil mnohé písemné doklady o tomto kraji a tudíž i záznamy o Borové a jejich obyvatelích za nejméně dvě staletí. Tím nám zůstává i zahaleno jak osudné události (např. třicetiletá válka) se dotkly Borové a jejich obyvatel. Historie je svázaná se sousední obcí Oldřiš, která je starší, a obě zastavěná území podél Černého potoka na sebe navazují.
Katolický kostel sv. Markéty založili benediktíni – Jiří z Horní Police ve 14. století. Je to kostel zachovalý a velmi cenný. Z té doby pochází i založení kostela sv. Kateřiny v horní části obce. Evangelický kostel s farou byl založen až koncem 18. století. Nachází se poblíž kostela sv. Markéty v dolní části obce. Osídlení obce se vyvinulo v údolí podél Černého potoka a to na obou jeho březích. V horní části Borové je terén údolí plošší, a proto se zde zástavba rozšířila do jednotlivých osad a samot více do šířky. V jižní části katastru se vytvořily samoty na okraji Borovského lesa. Horní část vlastní obce se nachází u státní silnice.
I. třídy, střední a dolní část obce je natažena podél potoka a silnice III. třídy. Zde se osídlení vyvinulo v souvislou a nepřetržitou zástavbu. Typická jsou samostatná nízká selská stavení tzv. „Poličského typu“ vystavěná napůl ze dřeva a napůl zděná.
Kolem roku 1700 byla zde postavena škola, přirozeně dřevěná, která v r. 1892 byla nahrazena budovou z kamene.
Ve druhé polovině 19. století se Borové dostalo dvou vysoce důležitých institucí pro styk s ostatním světem.
V roce 1874 byl v obci zřízen poštovní úřad, který měl ovšem podstatně širší působnost a obhospodařoval i tak vzdálené obce jako je Pustá Rybná a Březiny.
V letech 1896 –1897 pak bylo přikročeno ke stavbě železniční trati Svitavy-Polička-Skuteč a v Borové byla zřízena stanice pro osobní i nákladní dopravu; koleje byly v Borové položeny ve dnech 3. – 6. července 1897 a první vlak zde projel 18. srpna téhož roku
Co navštívit v okolí
Lukasova Lípa
U Poličky v Telecím mají strom lípu, hezkých pár set let pamatuje, má dvanáct metrů v objemu. Jmenují ji Lukásova lípa a říkají jí také "zpívající". To jméno dostala podle toho, co se o ní povídalo.
V době útisku církví nekatolických, jaký zavládl u nás po bitvě bělohorské a trvala až do vydání tolerančního patentu v r. 1781, zabavovány byly nekatolíkům náboženské knihy. Násilním brány byly bible i jiné knihy, které byly v rodinách chovány jako drahé dědictví po předcích. Proto je lidé schovávali do tajných úkrytů. Těžko bylo nahradit zabavené knihy jinými - nebyly na prodej. A tak si lidé často opisovali knihy, z nichž čerpali náboženskou útěchu.
Poličské hradby
Mezi poličská nej patří mohutné kamenné hradby s 19 baštami, které v délce 1220 m obepínají celé historické jádro města a patří mezi nejzachovalejší hradební opevnění ve střední Evropě. Prohlídku hradeb si při návštěvě Poličky nemůžete nechat ujít.
Hrad Svojanov
Uprostřed hlubokých lesů nad romantickým údolím řeky Křetínky stojí malebný hrad Svojanov, jeden z nejstarších královských hradů u nás. Je to jediný hrad u nás, v jehož architektuře se mísí gotika s empírem, tedy středověk s 19. stoletím.
Hrad Svojanov založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Roku 1250 je uváděn jako kastelán hradu Kuna ze Zbraslavi. Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích.