Pomezí
Obec Pomezí má typickou zástavbu lánové lesní vsi. Usedlosti jsou postaveny podél hlavní komunikace a Bílého potoka. Průměrná nadmořská výška je 560 metrů - nejvyšší bod 692 m – Findejsův vrch, nejnižší bod je na hranici obce s městem Poličkou - 556 m.
Nachází se v jihozápadním cípu svitavského okresu a východním cípem navazuje na Poličku.
Obec má na délku necelých 6 km. Z hydrologického hlediska je významný Bílý potok, který pramení ve výšce 655 m nad mořem a teče přes Poličku k jihozápadu, kde se vlévá do Svratky a patří k úmoří Černého moře
Obec Pomezí /v době vzniku Leevendorf/ dostala svůj název po svém lokátorovi . Zde obdržel rychtu se šenkem. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 13. století. Podruhé se o obci dovídáme v souvislosti se vznikem litomyšlské diecéze, kde je jmenován kostel v Laubendorfu, to se psal rok 1349. Zřejmě také k tomuto datu patří vybudování kostela v gotickém slohu. Historie kostela sv. Jiří je dlouhá a zajímavá. Svoji současnou podobu kostel získal v roce 1727. Během svého vývoje obec náležela k svojanovskému a bysterskému panství. V roce 1578 bylo v obci vybudováno sídlo, které nechal postavit bratr Jana Bezdružického Zdislav Abdon. Tady již nalezneme nový název obce Limberk.
V roce 1712 se datují první zmínky o vzniku školy, která ještě neměla svoji budovu. Teprve v letech 1874-1875 byla vybudována budova školy. Vyučování bylo německé. První česká menšinová škola byla otevřena až v roce 1921 v provizorních prostorách. Nové budovy se česká menšinová škola dočkala v roce 1938. Po druhé světové válce byly obě budovy opraveny a poslední rekonstrukcí prošly v posledním desetiletí dvacátého století. Složitá situace se zásobováním vodou byla vyřešena v roce 1928-1929, kdy byl uveden do provozu nově vybudovaný vodovod.
Elektrifikace obce byla vyřešena v roce 1948. Důležité rozhodnutí přišlo v roce 1950, kdy byl obci přidělen současný název – Pomezí. Poválečná historie obce je již poměrně dobře zmapována a zaznamenána. Obec procházela a neustále prochází svým vývojem. Největší rozmach začala obec prožívat v 70. letech. Byly vybudovány dva pavilony mateřské školy, postaveny dvě samoobsluhy, zrekonstruován kulturní dům a provedena celková rekonstrukce budovy čp. 4, kde mají své zázemí poštovní úřad, obecní úřad, knihovna, kadeřnictví, digitální telefonní ústředna a dva byty. Celkovou opravou a modernizací prošly i obě budovy základní školy.
Autobusové zastávky se dočkaly modernizace. Nutná byla pro obec výstavba čerpací stanice, vodojemu a vodovodních řadů, oprava asfaltových komunikací, výstavba čistíren odpadních vod u budov v majetku obce, rekonstrukce kulturního domu, přístavba školní kuchyně u základní školy horní, kabelizace telefonní sítě, oprava a budování mostků, demolice a úprava plochy u budovy čp. 5, výstavba dětských hřišť v areálu obou škol a jiné. Celkovou rekonstrukcí a přístavbou prošla hasičská zbrojnice, v roce 2003 byla obec plynofikována a vybudovány dva sportovní areály u ZŠ horní a sportovní areál u ZŠ dolní, kde se nachází fotbalové hřiště, víceúčelové hřiště s umělým povrchem, dětské hřiště, sportovní dráha pro hasiče a budova, kde jsou šatny pro sportovce, fitcentrum a bufet. Hřbitov a budovy v areálu hřbitova postupně dostaly novou tvář.
Co navštívit v okolí
Hrad Svojanov
Uprostřed hlubokých lesů nad romantickým údolím řeky Křetínky stojí malebný hrad Svojanov, jeden z nejstarších královských hradů u nás. Je to jediný hrad u nás, v jehož architektuře se mísí gotika s empírem, tedy středověk s 19. stoletím.
Hrad Svojanov založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Roku 1250 je uváděn jako kastelán hradu Kuna ze Zbraslavi. Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích.
Kostel sv. Martina
Kostel sv. Martina - jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka.
V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.
Evangelický kostel
Evangelický (toleranční) kostel byl v Borové postaven v období 19.4. – 24.5.1784. Kamenná budova je obdélníkového půdorysu a jednoduchého stylu. Stavba byla provedena podle diktátu tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II. v roce 1781 a proto kostelík nemá žádnou věž se zvonicí. Vzhled interiéru je zachován v podobě, kterou měl již v době svého vzniku. Nalezneme zde kruchty a kazatelnu, jejichž zábradlí je zdobeno jednoduchou řezbou. Dále pak „stůl Páně“, dřevěné lavice a součástí vybavení jsou také varhany z poloviny 19. století.